Čtrnáct bitev trenéra Veselého díl druhý, aneb Excelentní jarní představení komanda OEZ

Před sebou ovšem měli ještě stejný počet těžkých duelů, sedm nástrah, které museli překonat. Především díky precizní obranné hře, dostatečně produktivní koncovce a v neposlední řadě týmovému pojetí se nakonec letohradský sen stal skutečností. A jak se říká, správný šampion potřebuje také přízeň bohyně Fortuny. Jak tedy vypadalo posledních sedm bitev na cestě do třetiligové společnosti?

Bitva osmá: Bod s cenou zlata
AFK Chrudim – Letohrad 1:1
Že by se Letohradští zlobili za přerušení sedmizápasové vítězné šňůry? Ale kdeže… V jarní bitvě o vše nestačili domácím zejména v první půli, kterou také po zásluze o gól prohráli. Po změně stran sice OEZ přidal, nebýt ovšem jistého Kykala v brance, mohl prohrávat i výraznějším rozdílem. Veselého komando vrátila do hry ruka Štěpánka v 65. minutě, kterou z pokutového kopu potrestal Bíro. A pak už jen stačilo přežít poslední půlhodinku, během níž zazvonilo za Kykalem nejprve břevno a posléze i tyč, to když letohradský gólman nepustil za svá záda Váchův penaltový pokus.
Očima Jaroslava Veselého: „Z naší strany nepovedené utkání. Domácí nás v prvním poločase přehrávali a zaslouženě šli do vedení. My jsme sice na začátku druhé části hru i skóre vyrovnali, ale konec druhé půle byl opět v režii domácího týmu. V závěru nás podržel Kykal, když chytil penaltu Váchy. Jediné jarní utkání, které jsme herně nezvládli!“
Postřeh Deníku: „Kiki, jak svému brankáři přezdívají Letohradští, opět ukázal, proč je i po třicítce jasnou jedničkou svého týmu. Chrudimské střelce straší ve snech dost možná ještě nyní.“

Bitva devátá: Doma opět s nulou
Letohrad - Dvůr Králové 3:0
Letohradské tažení už pomalinku nachází odezvu, důkazem budiž solidních 400 svědků deváté jarní bitvy. Během úvodní čtvrthodinky bylo horko před oběma brankami, do poločasu ale Letohrad přidal plyn a díky zkušeným Brendlovi a Semerákovi utekl Dvoru o dva góly. Pečeť tří bodů přidal sedm minut před finálním hvizdem rozhodčího Průchy Bíro, který se z „penaltového puntíku“ mýlí málokdy.
Očima Jaroslava Veselého: „Důležité bylo, že jsme se vrátili zpět na vítěznou vlnu. Povinné tři body, podpořené slušnou hrou, zejména v prvním poločase.“
Postřeh Deníku: „Zatímco na podzim doma Letohrad dvakrát nepřesvědčil, jaro bylo úplně o něčem jiném. Proti Dvoru zaznamenal již páté vítězné utkání bez obdržené branky. Skvělá vizitka defenzivy OEZ!“

Bitva desátá: Kanonáda jak u Waterloo
Kolín - Letohrad 2:6
Pokud měl ještě někdo přibrzdit letohradskou mašinu na cestě do třetiligového depa, pak právě nebezpečný Kolín, na domácí půdě dosud neporažený. Kdo přišel na atraktivní utkání o pětadvacet minut později, mohl litovat: skóre se do té doby změnilo hned čtyřikrát. Hráči ale byli toho dne více než štědří a stejnou porci gólů nachystali i na druhou půli. Letohrad byl ale o poznání úspěšnější a jindy neprůstřelného Čižinského v brance Kolína rozesmutněl hned šestkrát. Dvakrát se do listiny střelců zapsali Bíro a Konečný.
Očima Jaroslava Veselého: „Další ze šlágrů jara. Domácí tým by se v případě výhry dotáhl na čelo tabulky. Asi naše nejlepší vystoupení v jarní části! Po celé utkání jsme dominovali, jak herně, tak pohybově. Vážím si toho, že jsme se opět prosadili svojí hrou a nezalekli jsme se agresivního pojetí domácích. Opět bych mohl vytknout pouze nepřesnou koncovku, protože jsme ještě další velké šance zahodili.“
Postřeh Deníku: „Domácím ultras tak dlouho pochodovaly nervy, až si ulevili zapálením několika dýmovnic. V 67. minutě se tak musel jinak výborný zápas na okamžik přerušit.“

Bitva jedenáctá: Nic moc, ale za tři body
Letohrad - Turnov 1:0
Buď Letohrad, anebo Chrudim, nikdo jiný před posledními třemi duely už na postup do ČFL pomýšlet nemůže. Veselého komando, které proti Turnovu přišlo podpořit bezmála šest stovek příznivců, se řádně zapotilo. Očekávané brankové hody k vidění nebyly. Domácí proti nadšeně hrajícímu hostujícímu kádru spálili, co mohli, včetně penalty, a málem litovali. Vysvobození přinesla až 51. minuta, kdy nesmírně cenný gól vstřelil střídající Nadrchal. Deset minut před koncem málem přidal kuriózní druhý gól Vaniš, jehož přímý kop od půlící čáry k údivu všech doplachtil až na pravou tyč. Největší letohradský dříč (2610 odehraných minut v uplynulé sezoně) si ovšem na jaře vybral kopec smůly, do listiny střelců se nezapsal ani jednou.
Očima Jaroslava Veselého: „Výhra, která se rodila velmi těžko. Turnov byl nejlepším týmem, který se v Letohradě v jarní části představil. Ač má v sestavě téměř všechny hráče v rozmezí 19-22 let, hraje velmi dobrý fotbal. Musím říci, že tady už byl znát na některých z našich hráčů sílící psychický tlak a očekávání. Vzhledem k výsledkům neustále se dotahující Chrudimi velmi důležité tři body!“
Postřeh Deníku: „I mistr tesař se někdy utne! Ondřej Bíro ve své oblíbené disciplíně s názvem ´pokutový kop´ postrašil namísto gólmana Metelky jen své spoluhráče a fanoušky OEZ.“

Bitva dvanáctá: Votroci odolali
Hradec Králové B - Letohrad 0:0
Rezerva ligového Hradce, v konečném účtování nakonec čtvrtá, se na domácím hřišti ukázala být více než zdatným soupeřem. Utkání hrané ve značně vysokém tempu mohly rozhodnout oba celky, prim ovšem hrály pevné obrany a jisté gólmanské duo Koubek, Kykal. Na gól se celých devadesát minut čekalo marně, dvě stovky příchozích měly i tak důvod ke spokojenosti.
Očima Jaroslava Veselého: „Velmi kvalitní utkání, které kvalitou převyšovalo divizi. Domácí doplněni o mladíky z mistrovského dorostu nám byli velmi zdatnými soupeři.
Líbilo se mi, že oba týmy až do samotného závěru hrály na výhru, bez zbytečného taktizování. Remíza byla spravedlivá, vzhledem k průběhu celého zápasu. Ač to těsně po zápase vypadalo jako ztráta, tak vzhledem k odpolední remíze Chrudimi v Turnově jsme udrželi pětibodový náskok v tabulce, před volným losem.“
Postřeh Deníku: „Teprve sedmnáct let je vycházející hvězdičce letohradského útoku Tomáši Kabourkovi. V poslední pětiminutovce měl nadějný hráč dvě slibné příležitosti, které mohly misky utkání převážit na stranu hostí.“

Bitva třináctá: Narodil se postup!
Náchod - Letohrad 0:2
Od postupových slov k činům přešla letohradská jedenáctka v první možný termín, jak s žertem okomentoval i Jaroslav Veselý: „Měli jsme k dispozici první matchball. Nechtěli jsme taktizovat, ba naopak rozhodnout co nejdříve!“
V utkání dvou tradičních soupeřů domácí nestíhali, prohrávali už od 7. minuty po zásahu Semeráka. Se šancemi Srkala a Sedláčka se naproti tomu vypořádal jistý Kykal a poté, co ve 32. minutě přidal hlavou druhou branku Macháček, nebylo v Náchodě co řešit. Druhých pětačtyřicet minut již svěřenci Jaroslava Veselého kontrolovali hru a na střídačce chladili postupové šampaňské.
Očima Jaroslava Veselého: „Jsem strašně rád, jak kluci tento zápas zvládli. Ukázali, jaký jsou výborný tým a kolektiv. Na hřišti nebylo ani stopy po nervozitě, od první minuty si šli jednoznačně pro tři body. Po Velimi a Kolínu jedním ze tří nejlepších výkonů jara jsme si zaslouženě zajistili postup. V utkání jsme herně dominovali po celých devadesát minut. Opět jen naše vychýlená muška zachránila Náchod od debaklu. Spíše to vypadalo, že o postup hrají domácí, kteří na nás byli moc přemotivovaní, což se odrazilo v nervozitě po brzké obdržené brance.“
Postřeh Deníku: „Vše podstatné řekl trenér Jaroslav Veselý.“

Bitva čtrnáctá: Derby za odměnu
Letohrad - Ústí n. O. 3:2
Také loni skončilo prestižní utkání v Letohradě výsledkem 3:2, jenže ve prospěch svěřenců Jiřího Saňáka. Tentokrát už domácí neponechali nic náhodě a v posledním divizním utkání ukázali, proč si zakrátko zahrají o soutěž výš. Dvoubrankové vedení po poločase mohlo být ještě výrazně vyšší, nicméně Toman v brance Ústí čaroval a navíc měl dobře postavené tyče. Po obrátce lepšící se hosté stáhli až na jednobrankový rozdíl a v závěru málem srovnali. Třetího střelce po bok Davida a Roupce už ale Saňákova jedenáctka nenašla. Letohrad přidal po výsledku 3:2 poslední tři body, kterých v divizi nashromáždil hned 64.
Očima Jaroslava Veselého: „Poslední zápas, po týdnu oslav. Nechal jsem hrát kompletní jedenáctku, jako hold za jejich výkony v celé sezóně. Měl jsem strach z podcenění, ale hráči k zápasu přistoupili svědomitě, s motivací za nešťastně zremizovaný zápas na podzim, kde jsme Ústí herně jednoznačně přehráli. První poločas opět v naší režii. Musím říci, že Ústí a brankář Toman proti nám měli ve dvou zápasech neuvěřitelné štěstí. Jen v tomto utkání jsme trefili dvě tyče a dvě břevna, další šance jsme opět zahodili. Ve druhém poločase již se hráči pod dojmem dvoubrankového vedení viděli zřejmě na oslavách. Jak to bývá, přišel trest, hosté vstřelili dvě slepené branky a v závěru ještě málem vyrovnali. Vzhledem k předvedené hře a počtu vyložených šancí považuji výhru za zaslouženou.“
Postřeh Deníku: „Hezčí utkání si fandové obou týmů nemohli na závěr divizní sezony přát. Škoda jen, že jich na letohradský stadion přišlo jen osm set, minimálně tisícovka by regionálnímu derby slušela o poznání víc.“

Slovo trenéra:
„Na závěr děkuji všem věrným fanouškům za podporu. Doufám, že jsme jim svými výsledky a předvedenou hrou udělali radost. Ve většině jarních odvet jsme měli na venkovních hřištích téměř domácí prostředí, díky naším fans. Byl bych moc rád, kdyby v podzimní části chodilo nejméně tolik lidí jako v posledním zápase s Ústím a stejně tak hráče povzbuzovali, i když se třeba nebude dařit. Tam se teprve pozná správný fanoušek, když fandí, i když se nedaří. Hráči by si za tuto sezónu a výkony v ní vyšší návštěvy zasloužili!“

JAN POKORNÝ