Čeká nás spousta práce, říká Navrátil

Jak byste celkově zhodnotil působení svého týmu v podzimní části sezony?
Mým osobním cílem bylo dosáhnout 27 bodů, mít pozitivní skóre a vstřelit co nejvíce branek. Nepodařilo se nám to splnit, protože máme 24 bodů, ale i tak, když jsme to probírali po posledním utkání s výborem a panem předsedou, panuje mírná spokojenost. Podařilo se nám prosazovat kmenové mladé hráče, ať už to byl Felgr, obrovský pokrok udělal Falta, prostor dostal i Chasák nebo Ráb, který dával góly. To je kvitováno jako skvělý výsledek.
Na druhou stranu byly zápasy, které jsme mohli zvládnout lépe, a v závěrečném hodnocení mít o pár bodů více. Kdybychom měli bodů 29, tak bychom byli tam, kde jsme chtěli být, a nebyli bychom ohroženi sestupem. Na jaře to bude určitě vyrovnané. V současné době máme náskok tří bodů na desátého a ztrácíme čtyři body na třetího. Celkově podzim hodnotím dobře. Šanci hrát dostala řada mladých hráčů a poradili jsme si i se změnami, jak v hráčském kádru, tak v realizačním týmu. Do jara nás ale čeká spousta práce, abychom dokázali naši snahu uhájit a třeba docílit i lepších výsledků.

Vstřelili jste dvacet tři branek, jste s tímto výkonem spokojený?
Jsem trenér, který rád propaguje útočný styl a celkově hru, která přináší góly. Když jsme dali 23 gólů, tak mi to přijde hodně málo. Představa byla vstřelit jich 28. Šance byly a třeba v jednom utkání jsme dokázali vstřelit pět gólů. Potom máme v dalším zápase stejný počet šancí, ale nedáme ani jeden,což se pak odráží v celkovém výsledku. Tam je mírná nespokojenost.

Co obranná fáze? S tou jste spokojený?
Řekl bych, že obranná fáze celého týmu fungovala dobře, ale tři zápasy jsme nezvládli, dostali jsme tři, tři a pět gólů, takže celkově jedenáct gólů. To kdybychom zredukovali, tak jsme na nějakých čtrnácti gólech a bylo by to úplně jiné než teď - 22. Co se týká hry, musím říci, že se kluci v prvních kolech přesvědčili, že styl, který bych chtěl hrát, je náročný. Dá se ale hrát na jakékoli úrovni. Bohužel nám občas scházely i síly.
Musíme se také vyvarovat individuálních chyb, držet častěji míč, nespěchat tolik do postupného útoku, to se občas odráželo ve hře. Celkově si ale myslím, že kdo se přišel podívat na ústecký fotbal, tak u něho byly vyvolány nějaké emoce, ať už v pozitivním, nebo negativním směru. A to je dobře, protože fotbal je o emocích. Myslím, že jsme předváděli pěkný fotbal, za což děkuji všem hráčům a celému výboru.

Před sezonou by asi nikdo nečekal, že se bude Jiskra Ústí držet nějaký čas na prvním místě tabulky. Vy sám jste v to doufal?
Člověk v mé pozici, v mém věku, který před touto sezonou nikdy netrénoval muže, si dává ty nejvyšší cíle. Když jsem v úzkém realizačním týmu vyřkl to, že chci mít 27 bodů, tak ne že by se mi kolegové smáli, ale říkali mi, že to bude těžké . Jejich argumenty jsem bral, člověk musí být pokorný, ale když si nedá vysoké cíle, tak nemůže ničeho dosáhnout.

V posledním kole jste spadli na páté místo. V čem byla největší chyba týmu?
Když to řeknu úplně otevřeně, tak je to komunikace. A to na všech úrovních. Odráží se to celoklubově. Co se týká komunikace uvnitř týmu mužů, tak tam to podle mého názoru jde dobře, ale je to o tom dostat komunikaci na hřiště. Aby se tým řídil sám. Každý, kdo dělal jakýkoli sport, ví, že trenér může z lavičky dělat co chce, ale v určitých fázích zápasu to sám nezlomí a musí mít na hřišti „pravou ruku“.
Proč jsme spadli na páté místo? Protože jsme dostali moc gólů, které pramenily z nekomunikace a možná nevědomosti taktického řešení. Jednoduché řešení je přijít, rozehrát, dostat se aktivně na míč a znovu jít nahoru. To nám někdy asi chybělo. Když budu konkrétní, tak dva góly s Hradcem jsme dostali proto, že jsme chtěli hrát až moc fotbalově, a neuhráli jsme to.

Máte před sebou zimní přípravu. Kdy začne a co bude vaše svěřence čekat?
Začátek zimní přípravy jsme stanovili na 9. ledna. Pro někoho to je možná pozdě, když se 10. března hraje první mistrák. Ale z vlastní zkušenosti vím, že jsem nesnášel začínat 2. ledna. Ono to je de facto jedno, protože týden v divizi už nehraje takovou roli. A chci dát hráčům opravdu volno, aby si odpočinuli. Nejsou to profíci, ale jsou to kluci, kteří se mají fotbalem bavit a je těžké tu někoho do 15. prosince držet a pak ho hned 2. ledna hnát do přípravy.
Samotná příprava je nachystaná. Všechna přátelská utkání máme domluvená. Budeme jich hrát jedenáct, možná dvanáct. Co se týká kvality soupeřů do přípravy, tak je to obrovský skok, který by nás mohl posunout někam úplně jinam. První zápasy máme s třetiligovými soupeři. Budeme hrát s Chrudimí, Pardubicemi, Sigmou B, což jsou všechno týmy, které se ve třetí lize pohybují na špici. Bude to pro nás ale výborný test nejen obranné a útočné fáze, ale kluci si budou moci osahat, zda by na třetí ligu měli.

Říkal jste, že se v přípravě utkáte s týmy ze třetí ligy. Když zabrousíme do budoucnosti a Ústí by na konci sezony bylo první a mohlo postoupit do třetí ligy. Mělo by na ni?
Myslím si, že tým by do toho určitě šel, otázka je, co by tomu řeklo vedení. Muselo by se opravdu hodně uvažovat. Vůbec se tomu nevyhýbám, ale reálně v současné době ztrácíme na Převýšov 9 bodů, to je hodně. Nic ale není nereálné. Pokud bychom přeci jen skončili první, tak já bych se postupu určitě nebránil, ale je to otázka spíše na výbor.

Máte už jasno o kádru na jarní část sezony?
Schůzi budeme mít až 5. prosince. Co se týká hráčů, tak bych nemusel nic měnit, ale do přípravy musí přijít další, protože nám poroste konkurence. Chtěli bychom navázat bližší spolupráci s Pardubicemi. Já mám kontakty do Olomouce. Určitě ale budeme řešit brankáře, protože se nám bude vracet Krátký z Kanady. Měl by zůstat Novák. Těžko říci, zda zůstane Neoral, protože by měl jít do přípravy do Prostějova, takže na těchto postech se to bude určitě hýbat nejvíce.
Mým cílem je udržet všechny hráče, kteří tu jsou, protože kdyby měl ještě někdo odejít, tak bychom asi měli velké problémy, jak je nahradit. Pokud ale přijdou dva hráči, kluci kteří budou chtít, tak si myslím, že to jen a jen prospěje.

S jakým výsledkem byste byl po konci sezony opravdu spokojený?
Nad tím už jsem přemýšlel. Měli jsme mít 27 bodů, máme 24. Tak bych to chtěl zaokrouhlit na 50. Pokud tedy na jaře nahrajeme 26 bodů, tak řeknu, je to super. Ale pokud bychom nahráli 26 bodů tím stylem, že by se diváci fotbalem nebavili a vítězství by bylo jen vydřené, tak se na to budu asi znovu dívat trochu jinak. Za co bych byl ale stoprocentně rád , jsou góly. Teď jich máme 23. Parádní by byla meta 50. Je to hodně, protože kdo dnes střílí góly, je král a promítá se to do všeho. Pokud dáme 50 branek, tak ta sezona bude super, ať už budeme třetí, nebo osmí.

Do Ústí chodilo celkem dost lidí, ale co si budeme nalhávat, chybí tu to správné povzbuzování. V posledním kole se o to postarali hráči z „béčka“. Nebylo by dobré, aby Ústí mělo svůj fan club?
Divácká kulisa tu byla určitě dobrá. Všem musím jen poděkovat. Založení fan clubu je určitě parádní myšlenka, ale realizace bude asi těžší. Klukům za to poslední utkání musím moc poděkovat. Myslím si, že to všechno vyburcoval Pepa Kaláb. To je člověk, který za „áčko“ odehrál sice minimum zápasů, ale je to opravdu poctivák, který chodil na tréninky a „béčko“ držel a pomáhal mu. Myslím, že jejich povzbuzování bylo spojené i s tím, že „béčko“ mělo od dvanácti hodin závěrečnou, ale bylo to fakt skvělé. Byl bych rád, kdyby takhle chodili povzbuzovat třeba dorostenci. Protože, co si budeme povídat, nemůžeme po šedesátiletých pánech chtít, aby tam křičeli a fandili. Vždy se ale hraje lépe, když je bouřlivá atmosféra a povzbuzuje se.

Který zápas odehráli vaši svěřenci přesně podle toho, co jste si řekli? Nebudeme se bavit o výsledku, ale o předvedené hře.
Žádný (smích). Abych to vysvětlil, nechci být tak striktní. Když jsem odcházel z Valašského Meziříčí, tak o mně pan předseda prohlásil, že jsem maximalista a idealista a že fotbal nejde dělat tak, jak si to představuji. Na jednu stranu s ním souhlasím, ale na druhou říkám, že když to nebudeme dělat tak, jak si předem stanovíme, nepohneme se. Prostě když nebudeme dělat fotbal dobře, tak to nepůjde. Musím ale říci, že se mým představám hodně přiblížila útočná fáze v prvním poločase s Jabloncem. Do puntíku byly splněny taktické pokyny, i když trochu s vypětím hlasivek, v utkání s Náchodem. Tyto dva zápasy bych asi zmínil. Sice to nebylo stoprocentně ideální, ale to asi není nikdy (úsměv).

Na který zápas byste nejraději zapomněl?
Napadají mne hned tři. Těžko říci, který z nich byl nejhorší. Ale asi s Dvorem Králové. Tam to byla asi bezmoc, a proto bych ho vypíchl.

Po kterém zápase, ať už o poločase nebo po konci, jste v kabině nejvíce křičel? Křičel jste vůbec?
Křičel (smích). Musím říci, že byly zápasy, kdy se nám tolik nedařilo a přistoupil jsem k hodnocení v klidu. On na všechny nefunguje křik. Na každého je potřeba jít jinak. Bylo to prostě různé. Někdy jsem zvolil mírnější variantu, jindy jsem ale musel přitvrdit. Řeknu to úplně jednoznačně. O poločase s Hradcem jsem byl v kabině zhruba tři minuty. Důrazně jsem řekl, co jsem chtěl, a pak jsem musel odejít.

Mimo trenérskou lavičku se živíte jako učitel na základní škole. Těžíte nějak z této profese i ve fotbale, co se týká právě jednání s hráči?
Je velký rozdíl jednat s adolescenty a dospělými. Řekl bych ale, že je to stále o psychologii a hlavně o komunikaci. Ať už je to komunikace nonverbální nebo verbální. To, že jsem učitel, mi spíše pomáhá v tom, abych se udržel. Ono v dnešní době učit na základní škole je opravdu těžké. Učím se tam stanovovat určité hranice a držet se v klidu.
Snažím se vsázet na jednu kartu. Pokud budu k někomu korektní a budu dodržovat to, co jsem řekl, tak si mě ten hráč musí vážit a je jedno, jestli mu je osm nebo třicet let. Na tom vše stavím. Mančaft musí pochopit, že každý jsme jiný, ale když uděláme nějaký trénink, tak prostě musí všichni chtít dělat to, co si řekneme naplno. To je ale základní motiv ve všem.

Kdo z týmu vás nejvíc překvapil?
Nechtěl bych nikomu ublížit. Za letní přípravu jsem nestihl všechny hráče poznat, a navíc je nesmysl je poznat jen za přípravu. To vím z vlastní zkušenosti. Po letní přípravě jsem věděl, že jsou tu dva hráči, kteří tým budou držet, Jarda David a Míra Knápek. To ale vědí všichni. Pro mne absolutně největší posun udělal Petr Falta, který dříve třeba tolik nehrával. Dnes je z něho ale takový hráč, který se nebojí hrát. Odehrál výborné utkání v Kolíně, kde byl jeho výkon klíčovým pro celý tým. Na dobré cestě je Petr Felgr, který hrál vždy za „béčko“. Je to obrovský poctivák, je na každém tréninku, opravdu dře. Ví , kde má slabiny, a dře, aby je odstranil. Je to člověk, který má místo v kabině A týmu zasloužené. Takové lidi opravdu chci. V základní sestavě odehrál dvanáct zápasů. To, že nehrál poslední tři, nebylo určitě mířené proti němu, řekli jsme si to i z očí do očí. Vzal to perfektně. Tyto dva bych taky určitě vypíchl.
Musím ale zmínit i Filipa Chasáka, který byl ještě minulý rok dorostenec, takže měl, když to tak řeknu, nulové zkušenosti. Zahrál pár zápasů, ve kterých byl ale výborný. Dělá pro hru všechno, trénuje, chodí se ptát, takže je to výborné. Určitě nemůžu opomenout Richarda Rába, který je dorostenec. Má obrovské taktické nedostatky, to říkám otevřeně, ale je to gólový typ hráče. Dal dva góly. Sice do prázdné brány, ale i to je umění, protože někdo to přestřelí, a to ovlivní celý zápas. Kdyby nedal brzký gól s Náchodem, tak by to pro nás nebylo tak jednoznačné. Richard má tedy také velmi dobře nakročeno. U všech těchto hráčů to je ale o práci a trpělivosti.

Už jste jednali, jak to bude s vaším působením do budoucna v Jiskře Ústí nad Orlicí? Přece jen jste z daleka, máte malé dítě...
Určitě to je o osobním životě a o možnostech klubu. Domluvili jsme se na roční spolupráci, to je do června. O budoucnosti jsme zatím nejednali. Osobně bych se ale další spolupráci nebránil. Vždy je to o domluvě. Musíme si dát na papír věci, jak to chceme dělat a neustále lidi přesvědčovat, že to tak chceme. Protože pokud uhneme, tak už to budeme dělat jen na půl plynu.
Co se týká osobního života, tak mám malé dítě a skvělou manželku. Myslím, že každá jiná ženská by mne vyhodila z domu a netolerovala by to. Žijeme spolu deset let, čtyři roky jsme manželé. Ona ví, že fotbal je má kariéra a chce mě v tom podporovat. Může se stát, že někdy dojdeme do stádia, kdy ráno řekneme: tak a dost a bude dělat kariéru ona, protože je zubní lékařka. Naštěstí jezdím domů tak často, že nejsou dvě noci po sobě , abych nebyl doma, takže dítě mi před očima neroste. Každý, kdo má malé dítě, ví, že i když přijedu třeba v jedenáct v noci, tak pořád pomůžu. Pokud by to ale bylo nastavené tak, že bych musel být v Ústí pět dní v týdnu přes noc, tak by to bylo nereálné, to říkám zcela otevřeně. V klubu jsme ale na něčem domluveni a funguje to.